Martin Vrtáček: Je příjemné a občerstvující odskočit si od činohry k muzikálu

Herec Martin Vrtáček patří ke Slováckému divadlu už dlouhých šestadvacet let a podle toho, jak mluví o herectví a divadle, je cítit, že patří k lidem, co mají divadlo rádi. V následujícím rozhovoru promluvil nejen o úspěšném muzikálu Willyho Russella Pokrevní bratři, který Slovácké divadlo uvádí bezmála dva roky a v říjnu oslaví už 45. reprízu.

Martine, Pokrevní bratři se před dvěma lety vrátili na jeviště Slováckého divadla podruhé po patnácti letech. Zajímalo by mě, jaké to bylo pro vás vrátit se ke stejnému titulu a navíc ve stejné roli Vypravěče?

Říká se: "Nevstoupíš dvakrát do téže řeky". A je to pravda! I když hrajeme stejný text, je to jiné. A jsem tomu rád. Hrát v jakési kopii by mě asi moc nebavilo. Já jsem Bratry tenkrát neskutečně prožíval. A mrzelo mě, že o ně nebyl takový zájem. Takže je v podstatě dobře, že se oprášili. Tentokrát si k nim diváci cestu našli.

V původním nastudování jste tuto postavu ztvárnil spolu s Jiřím Juřinou. V nové verzi "partneříte" s Jirkou Hejcmanem. Můžete porovnat vaše herecké partnery a v čem je třeba mezi nimi zásadní rozdíl?

S oběma Jiřími se mi partneřilo a partneří velice dobře. Ale s Jirkou Hejcmanem je větší legrace. Naše povolání je velice stresující a vymýšlením různých srandiček je ten tlak na psychiku o hodně menší.

Pokrevní bratři jsou muzikál, což je obor vyžadující jak herecké, tak pohybové a pěvecké dovednosti. Co vy a muzikály? Máte je rád?

Samozřejmě. Je příjemné a občerstvující odskočit si od činohry k muzikálu. Jsem rád, že mi bylo dáno rozšířit svůj rejstřík i o tento žánr. Jsem do muzikálů pravidelně obsazován, což může být bráno jako výhoda. Ale někdy se stane, že mi díky muzikálu uteče pěkná činoherní role a to zamrzí. Ale takový už je divadelní provoz. Herec nemůže mít všechno.

Která ze zmiňovaných dovedností je vám nejbližší a co vám naopak dává nejvíc zabrat?

Asi každý herec rád předvede, co je v něm ukryto. A když už hraju v muzikálu tak se vším všudy. Nedá se říct, jestli je něco lehčí nebo těžší. U mě jde spíš o obavy ze zpívání, protože když vám v činohře vypadne slovíčko, lehce ho nahradíte jiným. Při zpěvu ale orchestr nepočká. Ne že by se mi to stávalo, ale ty obavy herci prostě mívají.

Roli matky Johnstonové hraje v novém nastudování známá herečka a zpěvačka Yvetta Blanarovičová. Jak vnímáte fakt, že soubor Slováckého divadla posílila taková muzikálová hvězda?

Osobně si myslím, že v rámci možností bychom si vystačili s původním obsazením. Ale angažovat paní Blanarovičovou bylo rozhodnutí režiséra. V každém případě je pro soubor velice přínosné, když přijde někdo z venku a navíc třeba slavnější a známější. Ať už v kladném či záporném slova smyslu.

Pokrevní bratry nazkoušel se souborem v obou případech režisér Radek Balaš. Jak se vám s ním spolupracovalo?

Velice dobře. Radek je pohodový režisér, který je vždy pečlivě připravený. A snad mohu i říci, že si mě rád obsazoval. Za celou dobu mého působení ve Slováckém divadle jsem v jeho muzikálu chyběl pouze jednou. A to jsem dělal Jeana ve Slečně Julii. Tenkrát mi pěkná činoherní role naštěstí neunikla.

Dovolím si vrátit se i trochu do minulosti. Vy jste už v angažmá ve Slováckém divadle od roku 1991. Jak vnímáte divadlo a jeho pozici v proměnách času?

26 let je dlouhá doba, a tak mohu srovnávat. Rozhodně ubylo zájezdových představení. Téměř jsme, jak se říká, "zkameněli". Diváky z okolí jsme začali svážet do našeho divadla. Tím, že jsme si jako soubor prosadili, aby u nás hostovali i jiní režiséři, jsme začali růst. Odvážnou dramaturgií jsme si mohli dovolit i náročnější tituly, a tím jsme si naše diváky do jisté míry i vychovali. Také se o nás téměř vůbec nepsalo, a když tak maximálně regionálně. Už jenom tím, že poskytuji tento rozhovor je vidět, kam se situace posunula. Ale divadlo jako takové dělá především soubor. A ten tu byl, je a snad i bude velice soudržný. A kdykoli v historii to mezi námi začalo drhnout, vždy jsme se sešli a vše si vyříkali. On by to byl koneckonců velice smutný pohled na rozhádané herce.

Na závěr, můžete prozradit, co vás v nejbližší době v divadle čeká a na co se těšíte?

Momentálně se těším na spolupráci s režisérem Radovanem Lipusem. Od 29. září začínáme zkoušet divadelní hru Falešné našeptávání od Pierra de Marivauxe. A i když tu pan režisér nazkoušel několik inscenací, bude to moje první spolupráce s ním. Snad vše i přes ten šibeniční termín dopadne dobře. Premiéra je 11. listopadu.

 

Blanka Šmejdovcová