Slovácké divadlo

Slovácké divadlo se připravuje na další premiéru, po které bude jasné, zda platí, že jeho diváci jsou nejlepší v zemi. Režisér Jiří Honzírek jim nadělí velmi svérázné dílo. Bambiland nositelky Nobelovy ceny za literaturu Elriedy Jelinek. „Slovácké divadlo je dostatečně ambiciózní a jeho publikum natolik otevřené a zvědavé, že si může dovolit Bambiland uvést," tvrdí pár dnů před prvním uvedením v republice režisér Honzírek.

Právě dnes, v pondělí 12. dubna, startuje ve Slováckém divadle předprodej na květnová představení. Při pohledu na hrací plán divadla je každému jasno - zájem o uherskohradišťské tituly roste natolik, že divadlo už neví, kdy hrát, aby dokázalo uspokojit co nejvíc diváků.

Kdyby jakékoliv české divadlo uvedlo muzikál Carmen, vydržel by na repertoáru několik let. Uherskohradišťský soubor se do těžké látky pustil na začátku loňského roku. Nyní Carmen končí a v sobotu bude v 19.00 hodin uvedena naposledy. Proč?

V režii Jiřího Honzírka uvede 17. dubna Slovácké divadlo v Uherském Hradišti českou premiéru hry nobelistky Elfriedy Jelinekové Bambiland. Jiří Honzírek má s netypickými divadelními projekty své zkušenosti. Vzpomeňme jeho představení Identita I: Náš islám, v němž zkoumal přístup médií k zobrazování islámu po 11. září, či jeho loňskou taneční analýzu problematiky zběsilého odsunu sudetských Němců z Brna v roce 1945.

Když jsme se s Tomášem chystali k rozhovoru a domlouvali se, kde si sedneme a popovídáme, padlo slovo o tom, že jsme právě po obědě a jestli tím náhodou nebude náš rozhovor poznamenán. Se slovy o jídle se Tomáš zatvářil až téměř blaženě a mně došlo, že je labužníkem zřejmě větším než se na první pohled zdá... Když k tomu ještě řekl: „Mám rád jídlo. A v poslední době mám dojem, že mám rád jenom jídlo, což je na mně asi už i vidět.", bylo jasné, čím naše povídání začneme...

(Zkrácená verze rozhovoru vyšla v dubnovém Měsíčním letáku SD.)

Ve Slováckém divadle pomalu vrcholí přípravy inscenace hry Bambiland rakouské spisovatelky a dramatičky Elfriedy Jelinek. Pustit se do jejího díla chce velkou odvahu. „Nevím o jiném divadle, kde by se dal Bambiland hrát," tvrdí režisér Jiří Honzírek. „Jedině ve Slováckém divadle jsou vynikající herci a zároveň také vstřícné a vnímavé publikum," říká režisér ke hře, jež bude v České republice uvedena vůbec poprvé.

Složitost lidských vztahů, nečekanost vzplanutí jeho k ní a jí k němu, zvláště, když každý pochází z naprosto různého prostředí, různých civilizačních zvyklostí. Ale to něco, co je k sobě táhne je tak silné! Co na tom, že není naděje na šťastný konec? Když je v hlavě zmatek a v srdci mocná touha, člověk často nehledí nalevo ani napravo. Možná ke své škodě, možná kvůli alespoň krátkému prchavému okamžiku naplnění. O tom byla naše Carmen.

Spisovatelka a dramatička Elfriede Jelinek poskytuje informace o sobě jen velmi velmi zřídka. Po dlouhých letech vyšel v českém tisku, konkrétně v Magazínu Víkend, pravidelné sobotní příloze deníku MF Dnes, 20. února tohoto roku obsáhlý rozhovor s ní. Jeho načasování bylo pro nás velmi výhodné, protože právě v té době pod vedením režiséra Jiřího Honzírka začínali herci SD tuto autorku poznávat skrze její text hry Bambiland a z lecčeho byli velmi udivení.

Slovácké divadlo má další hit. Vedle dnes už slavných komedií a muzikálů se mezi nedostatkové zboží okamžitě zařadila lednová novinka Harold a Maude s Květou Fialovou a Josefem Kubáníkem v titulních rolích. Zájem je takový, že divadlo nestačí přidávat představení. Stačí půl hodiny a všechny vstupenky jsou vyprodané. A nejenom to. Jako pokaždé v takových situacích mezi lidmi vzniká spousta dohadů a šíří se "zaručené" zprávy. Jak to tedy opravdu je?

Jiná než náročná (a kontroverzní) díla Elfriede Jelinek, rakouská nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 2004, nepíše. V odůvodnění tohoto ocenění tehdy stálo „za hudební vliv hlasů a protihlasů v románech a dramatech, pomocí kterého jedinečným způsobem odkrývá absurditu a nutkavou sílu společenských klišé". Žijeme-li ve stejném světě jako autorka, pak je to takový, v němž před obrazovkami očekáváme v přímém přenosu vojenský vzdušný nálet se stejnou nedočkavostí jako fotbalové utkání.