Slovácké divadlo

Už více jak měsíc připravuje vyhlášená ruská režisérka Oxana Meleshkina – Smilková s uherskohradišťskými herci inscenaci Maškaráda. Výsledky její práce pravidelně patří k tomu nejlepšímu, co na divadelních prknech v České republice vzniká. Důkazem je například Racek, který Slováckému divadlu přinesl účast na divadelních festivalech i mnohé nominace. Na veřejnost ale prosákly informace o mimořádně náročném zkoušení se svéráznou režisérkou. Herci jsou několik týdnů vystaveni tvrdé práci a často se stává, že dochází ke konfliktům. Před týdnem jsem zveřejnili jako důkaz část deníku jednoho z herců. Dnes přinášíme výmluvné pokračování.

Jednadvacátého června začíná v Hradci Králové jedenáctý ročník české divadelní přehlídky - Festival evropských regionů. Barvy Zlínského kraje bude jako jediné hájit Slovácké divadlo. Herci z Uherského Hradiště do Čech přivezou dnes už slavnou Pitínského inscenaci Liška Bystrouška.

O vyhlášené ruské režisérce Oxaně Meleshkině – Smilkové, jež momentálně ve Slováckém divadle připravuje doposud neuvedenou verzi Lermontovovy Maškarády, se často mluví jako o postrachu českých divadelníků. Jaká je skutečnost? Jak se na práci s režisérkou Smilkovou dívají samotní protagonisté zkoušení?

Zájem o uherskohradišťské Slovácké divadlo v poslední době neprojevují jenom jeho věrní diváci a divadelní odborníci, ale v hledišti je možné spatřit celou řadu tváří z televizní obrazovky a filmového plátna.

Recenze na Maryšu, Hospodářské noviny 9. června, autor Saša Hrbotický Maryša bratří Mrštíků si i po sto jedenácti letech od prvního uvedení drží prestižní pozici nejživotnějšího díla české dramatiky. Tragédie dívky z moravské vesnice donucené ke sňatku a dohnané okolnostmi k zavraždění manžela je známější než kterákoliv jiná domácí hra, fragmenty z ní bývají dokonce často parodovány. Přesto si žije dál svým sveřepým životem. V čem spočívá tajemství její nadčasovosti? V nosném konfliktu peněz a lásky, morálky a osobního vzdoru, ve skvěle zachycených charakterech, v pregnantním a libozvučném jazyce východomoravského nářečí, avšak především ve vzrušující možnosti relativistického zkoumání motivace činů každé z postav.

Vyhlášení moskevská režisérka Oxana Melshkina - Smilková je proslulá svým tvrdým režijním přístupem. Každodenní několikahodinová náročná práce, nekonečné opakování scén, pohybově i emočně náročná cvičení – to všechno musejí herci absolvovat během několika týdnů. Na konci práce však bývají ovace, pozvání na divadelní festivaly a ceny.

Recenze k inscenaci Maryša od J. P. Kříže, Právo 7. června 2005 Na Maryšu bratří Aloise a Viléma Mrštíků se režisér a principál hradišťského Slováckého divadla Igor Stránský chystal dlouho. Ví se, že režijní poznámky kupil do textu jednoho z nejlepších českých dramat již v březnu při jízdách lanovkou do třítisícové nadmořské výšky ve francouzském lyžařském Bonnevalu.

Režie Igora Stránského patří k divácky nejoblíbenějším. Stačí připomenout například hudební komedii Na tý louce zelený s téměř padesáti reprízami, inscenace Cyrana de Bergerac se stala druhou nejlepší hrou loňského roku a představitel hlavní role Martin Vrtáček získal jak cenu diváků, tak i cenu divadelní kritiky. Zatím poslední Stránského režií je Maryša bratří Mrštíků.

Milí diváci, pokud pravidelně navštěvujete Slovácké divadlo, jistě znáte seriózního, štíhlého džentlmena, který na jeho prknech hraje více než dvacet let. V poslední době si ho jistě pamatujete jako Ala Lewise ve Vstupte!, Faráře v Lišce Bystroušce, Satanáše v Portugálii aj. Jmenuje se Jiří Juřina. Než se ostravský rodák Jiří Juřina dostal do Uherského Hradiště, tak prošel několika angažmá např. v Českém Těšíně a v Divadle pracujících v Gottwaldově (dnes Městské divadlo Zlín). Do SD přišel v roce 1982. Mimo své herecké angažmá zde působil jako umělecký šéf a v letech 1984 - 1988 jako ředitel. Poté se na čtyři roky se SD rozloučil, aby se od roku 1992 opět stal jeho členem. Na svém hereckém kontě má desítky psychologických i komediálních postav jak v činohře, tak i v muzikálech. V SD hrál v Nikolovi Šuhajovi, v Maryše, v Tomáši Becketovi, ve Waterloo, ve Fanfánovi Tulipánovi, v Černých baronech, v Hello, Dolly!, v My Fair Lady aj. Jiří Juřina letos slaví 60. narozeniny (stejně jako SD), proto jsme si v tomto rozhovoru nejvíce povídali o jeho divadelní "pouti", o hereckém, ale i "obyčejném" životě.

Ve Slováckém divadle se opět schyluje k mimořádné události. Vyhlášená ruská režisérka Oxana Meleshkina – Smilková s herci právě v těchto dnech začíná studovat doposud neobjevenou verzi Lermontovovy Maškarády. Slovácké divadlo tak bude možná prvním divadlem na světě, které hru uvede.