Máte zkušenosti s velkým jevištěm i s Malou scénou. V čem je ten hlavní rozdíl v hraní?
Intenzita nutná pro pravdivost. Na Malé scéně si můžu dovolit o poznání jemnější projev, detailnější drobnokresbu postavy. Není třeba ukazovat, co postava prožívá velkými gesty, pregnantní mluvou, přehnanou mimikou. Tady se se vším pracuje úsporněji, ale zároveň je tu pochopitelně i vyšší riziko nepravdivosti. Jediná replika nesmí sklouznout do jakési herecké techničnosti, v tu chvíli diváka ztrácím. A jak se pamatuji, publikum má mnohem větší vliv na nás herce a tedy i na konečné vyznění hry. Diváci jsou tak blízko, že jejich naladění zásadně ovlivňuje celkovou atmosféru představení. Každé je proto jiné. To je moje zkušenost z reprízování Agatománie i Oleanny. 

Jaký prostor je vám osobně bližší?
Ani nevím, ke každé hře patří něco jiného, ale příležitostí na Malé scéně není tolik, a tak si ji moc užívám. Těší mě, že mám tu možnost hrát zase trochu jinak, civilněji, řekla bych blíže k filmovému herectví.

Jak na vás po prvním přečtení zapůsobila hra Oleanna?
Jako opravdu těžká hra, pro herce i diváka. Uhranul mě jazyk, tak soudobý a blízký tomu reálnému, každodennímu. Zaujala mě zápletka, která jasně signalizovala, že je mnohem komplikovanější, než se napoprvé zdá. A s každým novým přečtením se její hlubší smysly odhalovaly. Teď je to pro mě nepřeberná mozaika témat, taková bohatá koláž citů, faktů, dogmat. Mozaika, jakou je život každého "obyčejného" člověka, každého z nás.

Naznačíte, o čem příběh vypráví?
V každém rozhovoru přemýšlím o tom, že je to přece nonsens, psát o příběhu a o postavách, tak jak je jako herečka vnímám. Moje práce přece spočívá v tom, zahrát to, ne o tom mluvit. Kdyby bylo možné vysvětlit to v pár větách, tak by nebylo nutné realizovat inscenaci. A v tomto případě to platí trojnásob. Jde o NEPOPSATELNÝ konflikt lidských identit, boj mnoha témat v rovině osobní i systémové. Snad jen můžu jako herečka říct, že i pro mě to byl boj, osobní, profesní, možná zatím nejtěžší v mé herecké kariéře, pochopit a uchopit tento příběh. Chcete-li pochopit i vy, musíte se přijít podívat. Snad mi prominete nesdílnost. Postava Carol mě trochu zkazila (smích).

Objevili jste ve vaší postavě něco, co vás fascinovalo?
Fascinuje mě přerod postavy Carol. Ze zraněného zvířátka se stane silnou saní. Její nestabilita, téměř labilita je totiž velmi mocná. Slovo fascinace postavou je přesné pojmenování.

Ve Slováckém divadle poprvé pracuje režisér Michal Zetel. Jak se vám s ním spolupracuje?
Výtečně. Je to opravdu tvořivá práce. Mám pocit, že se na výsledku rovným dílem podílíme my herci a on režisér, nechci zapomenout ani na dramaturgyni Ivu Šulajovou a autora výpravy Ivana Vackeho. Není to jeho vize a naše naplnění tohoto jeho obrazu. Máme hodně svobody. Ne však té, ve které se herec ztrácí, ale té skutečně inspirativní. On vychází z nás. Tvoříme inscenaci společně. Trochu mi to připomíná studentská léta, kdy nás herce vedli k tomu, abychom svou invencí a přípravou byli režisérovi rovnocenným partnerem. A Michal je ten typ režiséra, který tomu dává potřebný prostor.

V inscenaci hrajete pouze dva. Je to spíše výhoda, nebo naopak?
Považuji to za velkou výhodu. Fakt, že jsme ve hře jen dva herci, umožňuje nad vším dlouze a důkladně diskutovat. Je čas na mnohé - zkoušení, pochyby, jiné varianty, nové pochyby, konečné řešení. Zkoušení nenese časové prodlevy, které plynou z technicky náročných inscenací s větším počtem aktérů. Tady na scéně patří každý problém, radost, odpovědnost mně a mému partnerovi Pavlu Hromádkovi.

Slovácké divadlo nabízí předplatné na rok 2013. Na jaký titul se nejvíc těšíte vy osobně?
Zaujal mě asi nejvíc Cybercomics, protože netuším, co si pod tím představit. A to mě láká divácky i herecky.

A ve které z šestice novinek byste si chtěla zahrát?
Odpovím alibisticky: v jakékoli. Protože je zbytečné dělat si naděje a hlavně je třeba oblíbit si každou práci. To je můj systém, zamilovat si každou inscenaci, protože s ní strávím kus života. Vždy je nějaký důvod, proč je daná práce jedinečná a přínosná. Těším se na ni. Teď mi stačí, že se raduji z intenzivního zkoušení Oleanny, které mě naplňuje.