Vystudovala brněnskou konzervatoř a JAMU, zahrála si v Národním divadle v Praze a od roku 2001 je členkou ansámblu Slováckého divadla. Dosud získala za své role mnohá ocenění – Slovácký Oskar, Největší z pierotů, pyšní se nominacemi na Cenu Alfreda Radoka, Cenu Divadelních novin i Cenu Thálie. 

Ty budeš herečka!

O herectví snila odmalička. „Měla jsem ráda hrané pohádky, chtěla jsem hrát princezny a natáčet v Praze. Jen co jsem se naučila mluvit, chodit a chápat mi bylo jasné, že mi pozornost dělá dobře a nebála jsem se jí. Ve školce mi říkali, že budu herečka. A možná jak mě v tom podporovali, tak se to v té hlavě chytlo a už to tam zůstalo,“ vzpomíná Jitka na svůj dětský sen.

A šla si za ním opravdu důsledně. „Po celou dobu základní školy jsem navštěvovala dramaťák, hudební nástroj, balet a zpěv, všechny možné umělecky zaměřené kroužky. Přihlášku na střední školu jsem si podala na dvě konzervatoře, do Brna a do Ostravy. Dodnes si pamatuju, jak mi mamka říkala: ‚Co když se nedostaneš ani na jednu?' Neměla jsem žádný plán B, existovala pro mě jen vidina studia herectví.“ Vyšlo to, dostala se dokonce na obě konzervatoře a zvolila tu brněnskou. 

„Tam jsem zjistila, o čem divadlo vlastně je, o čem je být herečkou. Že to není o natáčení pohádek v Praze, ale o poctivém řemesle. A že většina herců hraje divadlo a má zázemí v angažmá a jen hrstka z nich i natáčí filmy. Takže přišlo i uvědomění, že ta filmová princezna asi jen tak neklapne,“ směje se Jitka Hlaváčová.

Vylezte na tu oponu!

Do Slováckého divadla nastoupila, když jí bylo pouhých 19 let. A strefila se do doby, kdy bylo na vzestupu, sbíralo jedno ocenění za druhým a pracovaly v něm nejrespektovanější osobnosti z divadelního oboru.

„Třeba pan Jan Antonín Pitínský. Od prvního okamžiku byla práce s ním výjimečná. Když jsem před ním poprvé stála při aranžovací zkoušce Bratrů Karamazových a měla vyhnat kolegu z jeviště, pořád dokola říkal: ‚Jak to hýbete s tou rukou?' A pak přišla Liška Bystrouška, která byla hodně založená na pohybu, a objevila jsem díky ní i stylizované a pohybové divadlo,“ říká Jitka Hlaváčová s tím, že legendární režisér před ni mnohdy kladl velmi neobvyklé výzvy.

„Měl různé nápady, jednou už nevěděl, co by vymyslel, tak mi při zkoušení Lišky Bystroušky říká: ‚Zkuste vylézt na oponu.' Tak jsem šla. V tu chvíli ale přiběhl inspicient a zastavil mě, že to nemůžu, a pan Pitínský jen konstatoval, že nám zkazil srandu,“ prozrazuje.

Fáze divadelního života

Slováckému divadlu je Jitka Hlaváčová věrná už téměř čtvrt století. A jak sama říká, fáze divadelního života jsou různé a každá přináší jiné radosti, ale i výzvy a strasti.

„Šla jsem z role do role, hostovala jsem v jiných divadlech, okolo třicítky jsem se ještě pustila do studia tanečního pohybu a divadelní výchovy,“ vyjmenovává Jitka. „Potom přišlo mateřství, návrat do divadla, další velké role a najednou se něco změnilo,” přiznává Jitka upřímně. „Dostala jsem se do fáze, kdy v sobě hledám sílu, abych mohla divadlo dělat. Je to jedno z těch těžších období a pro mě nelehký úkol, kdy nad mou budoucností visí otazník,“ říká.

Dát sama sebe na první místo

Jitčiny pocity únavy a vyhoření byly tak silné, že situaci musela začít řešit. „Oceňuji, že když jsem přišla za uměleckým šéfem Lukášem Kopeckým a řekla mu, že si nutně potřebuji odpočinout, protože jinak už možná do divadla nepřijdu vůbec, tak mi to umožnil, takže teď nezkouším žádnou novou inscenaci a jen hraju. Jsem mu za to vděčná,“ říká „Divadlo mám strašně ráda a je to můj splněný dětský den. Ale hodně jsem mu dala a teď potřebuji dát i něco sama sobě. Dát sebe na první místo. Musím si sama v hlavě všechno srovnat, abych byla pro divadlo, kolegy i diváky plnohodnotná a stoprocentní. Chodit tam unavená a nešťastná, to by nebylo fér pro nikoho. A ten pocit, že už nemám sílu dát vše, mě sžíral,“ přiznává herečka.

Role neuteče

Volnější dny nyní Jitka Hlaváčová věnuje především sama sobě a své rodině. „Po poslední premiéře Gazdiny roby jsem čtrnáct dnů jen spala, ten deficit byl obrovský. Teď čtu knihy, které se mi doma hromadily, dělám práci na zahrádce, jezdím na terapie, chodím ven se psem. Mám víc času pro rodinu a jsem po večerech doma, což je pro mě důležité. Není to vůbec lehké období a bude to ještě dlouhá cesta. Samozřejmě jsem měla ze začátku strach, že mi nějaká role, spolupráce nebo zážitek uteče… no neuteče. Co má přijít, to přijde,“ uzavírá Jitka Hlaváčová.

Dotazník pro Jitku Hlaváčovou

Jaký je váš největší strach?
Z nekonečna.

Kterého žijícího člověka nejvíce obdivujete?
Moji maminku!

Co se vám na vašem vzhledu nejvíce nelíbí?
Nehet na malíčku levé nohy mám kapánek menší než na noze pravé. Ale dá se s tím žít.

Čeho si vážíte na ženě?
Že přivede na svět nový život. To je zázrak, který mě vždycky dojme!

Čeho si vážíte na muži?
Na tom mém všeho.

Jaký talent byste chtěli mít?
Jéje, těch by bylo!!!

Kdy a kde jste nejšťastnější?
Vždy se svou rodinou.

Co nebo kdo je největší láska vašeho života?
Můj manžel a můj syn!

Pokud byste na sobě mohli změnit jednu věc, co by to bylo?
Nic. Jsem taková, jaká mám být.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Že mám tak úžasnou rodinu a spoustu skvělých přátel.

Pokud byste měli zemřít a vrátit se na svět jako člověk nebo věc, co by to bylo?
Já bych to ráda zkusila ještě jednou sama se sebou.

Kde byste nejraději žili?
Tam, kde by byla moje rodina.

Kdo jsou vaši oblíbení spisovatelé?
Jacques Prévert. Sice je to básník, ale to se taky počítá, ne?

Kdo jsou vaši hrdinové ve skutečném životě?
Budu se opakovat… Moje maminka!!!

Jaká jsou vaše oblíbená jména?
Drahomír, Mikuláš… a taky Bruno a Kvido.

Současné role Jitky Hlaváčové: 

Evina teta / Gazdina roba

Stella / Tramvaj do stanice Touha

Jojo, kohout / Farma zvířat

Jitka Hlaváčová / Jak jsme se dostali až sem

Marian / Zamilovaný velvyslanec

Gábina Lipová / Třináctkrát za svědka

Frufru / Limonádový Joe

Režisérka, maminka / Lichožrouti

Soul girl / Jesus Christ Superstar

Čmelák, Pampeliška lékařská / Anička a bylinkové kouzlo

Martina Ježková / Úča musí pryč!