Petra Staňková vystudovala JAMU, obor činoherní herectví. Ve Slováckém divadle působí od roku 2015, stálé angažmá tam má od roku 2016. Je držitelkou ceny Slovácký Oskar za rok 2017.

Do dramaťáku s pastelkama

O tom, že chce být herečkou, měla Petra jasno už odmalička. „Vždycky jsem říkala, že nic moc neumím, akorát mám dobrou vyřídilku. A to se mi tak nějak hodilo pro herecký obor. Taťka měl rád českou klasiku a první herci, které jsem zavnímala, byli Vladimír Menšík a Jiřina Bohdalová a taky Vladimír Dvořák,“ vzpomíná na své první herecké předobrazy.

Poprvé si na své budoucí řemeslo sáhla už ve školce. „Hrála jsem v pohádce Popelku a ostatní holčičky mě nenáviděly, protože ony byly všechny holoubci. Ve třetí třídě jsem vyhrála recitační soutěž a říkala jsem si, že v sobě asi fakt něco mám,“ vzpomíná.

„Ale taky jsem hodně malovala, například na hedvábí, a dokonce jsem vyhrávala mezinárodní soutěže. A tak když ve 4. třídě otevřeli u nás ve škole v Zarazicích dramatický kroužek a paní učitelka řekla, že se mám přihlásit, že to bude něco pro mě, myslela jsem si, že tam půjde o kreslení dramatických postav. Na první hodinu jsem přišla nabalená pastelkama a barvama a teprve pak jsem pochopila, o co tam jde,“ směje se sympatická blondýnka, kterou diváci obdivují třeba v komediích Dva úplně nazí muži nebo Zamilovaný velvyslanec. „Od té doby mě ale paní učitelka Trávníčková už cíleně vedla po celou základní školu a nakonec pak i v průběhu gymplu k přípravě na herecké povolání,“ dodává Petra.

Na DAMU, nebo na JAMU? Za Oxanou Smilkovou

Na konzervatoř se chtěla vydat hned po ukončení základní školy. „Čtyřikrát jsem se hlásila na konzervatoř do Brna i do Ostravy a čtyřikrát mě nevzali. Zkoušela jsem to i v průběhu gymplu, byla jsem ochotná přestoupit v půlce školy,“ popisuje své odhodlání Petra. Že má skutečně talent, se potvrdilo až po maturitě. „Vzali mě napoprvé na DAMU do Prahy i na JAMU do Brna, takže pak už jsem se mohla rozhodovat, kam půjdu. Brno bylo blíž, zajímalo mě tak nějak víc, a navíc jsem tam chtěla kvůli vedoucí ateliéru herectví Oxaně Smilkové,“ vysvětluje herečka.

Ukrajinská divadelní herečka a režisérka je v branži velmi respektovaná, ale taky je známá pro svůj přísný a nekompromisní přístup. To ostatně zakusil i soubor Slováckého divadla, se kterým připravila několik inscenací, například oceňovaného Racka, Maškarádu nebo Višňový sad.

„Oxana vyžaduje velkou sebedisciplínu a spoustu času stráveného v hereckém ateliéru. Mnohokrát jsme tam byli od osmi od rána do půlnoci, na víkend domů jsme se dostali jen málokdy. Ale mně to nevadilo, i když občas balancovala na hraně toho, co dokážeme vydržet. Vedla nás k tomu milovat divadlo, ne sebe na divadle. Naučila nás, jak postavu nebo situaci procítit na lusknutí prstu, ale až tak moc nedbala na technické věci, například, jak ten pocit zahrát tisíckrát stejně, když nás budou v divadle čekat zkoušky a představení.“

„Co tady děláte?“ ptal se divadelní ředitel

Když došlo po škole na hledání divadelního angažmá, Petra Staňková si s tím hlavu příliš nelámala. „Řekla jsem si, že chci do Hradiště, a tu myšlenku jsem vyslala do vesmíru. A asi za měsíc mi zavolal režisér Jan Antonín Pitínský, že by pro mě měl roli v inscenaci Alenka v kraji divů a za zrcadlem právě ve Slováckém,“ usmívá se a Petra a popisuje, že její uvedení se do Slováckého divadla bylo značně nestandardní.

„S panem Pitínským na sebe hodně slyšíme, je mi blízké i to, jak dělá divadlo, jak o něm přemýšlí, je to zkrátka divadelní velikán. Tehdy si na mě vzpomněl a myslím, si, že jsem se mu spíš hodila do kolektivu, než že by měl roli, kterou by nedokázala zahrát jiná herečka,“ usmívá se Petra s tím, že si pro ni režisér schoval roli Alžběty Papírníkové, majitelky firmy Paper and Paper and Paper.

„Vtipné bylo, že jsem se k inscenačnímu týmu připojila asi až tři dny po zahajovací zkoušce, což už je samo o sobě nestandardní. Přišla jsem k Malé scéně, tam stála Irenka Vacková a já říkám: ‚Dobrý den, zkouší se tady Alenka?' ‚Ano, zkouší.' ‚Tak já zkouším s váma.' ‚No, to asi nezkoušíte?' ‚Jo, zkouším.' Šla jsem nahoru a teprve pak o mně pan Pitinský řekl inscenačnímu týmu. Ani vedení divadla nevědělo, že si mě vybral. Pak si mě nahnal ředitel Igor Stránský, že co to má znamenat a co že tam jako dělám? Byl to prostě nějaký Pitínského okamžik, kdy ho napadlo, že bych tam mohla být, tak to hned zrealizoval,“ směje se Petra Staňková.

Jako srnečka v mechovém pelíšku

V Pitínského inscenaci ovšem Petra zkoušela a hrála pouze jako host a vysněné angažmá zdaleka neměla jisté. „Umělecký šéf Michal Zetel mě nechtěl. Že pro něj nejsem správný typ a ať si nemyslím, že když si mě sem vzal Pitínský, tak už tady zůstanu. To bylo před prázdninami. A v srpnu mi pak volal, že bych mohla přezkoušet pár věcí. Tehdy mu totiž naráz otěhotnělo asi dvacet hereček a asi neměl moc na výběr, a protože jsem toho přezkoušela opravdu hodně, musel mi to angažmá dát. Takže jsem mu nedala jinou možnost,“ usmívá se Petra Staňková.

O své nejoblíbenější a nejzásadnější roli má naprosto jasno. „Na tisíc procent to byla Slávka v Měsíci nad řekou s režisérkou Annou Davidovou. Byla to první opravdu velká role a měli jsme geniální tým, hudbu, scénografii prostě všechno. Bylo to pro mě náročné, protože tehdy a tam jsem nejprudčeji pocítila ty nedostatky v technice, které jsem neměla ze školy. Ale Anička se mnou na té roli udělala obrovský kus práce. Navíc je dcerou pana Pitínského, takže si mě tak hezky předali. Dodnes na to s láskou vzpomínám, jak mi Anička říkala, že coby Slávka jsem jako srnečka v mechovém pelíšku,“ usmívá se Petra, která v roce premiéry Měsíce nad řekou získala cenu divácké popularity Slovácký Oskar.

Být nezávislá a posouvat se

Diváci Petru Staňkovou ještě nedávno mohli vídat, jak obsluhuje v některých uherskohradišťských restauracích nebo barech, což na ně mohlo působit překvapivě. Co ji k neobvyklé brigádě vedlo?

„Nástupní plat v divadle jsem měla 10 400 korun a za nájem jsem platila 7 800, takže jsem ani neměla jinou možnost. A pak jsem zjistila, že je strašně fajn být i v jiných kolektivech než jen v tom divadelním. Protože co je v jedné uzavřené společnosti normální, ve druhé třeba vnímají lidi jinak. Mají jiné názory, a to vám dává možnost získat rozhled a kritické myšlení, což je za mě alfa a omega, a umožní vám to posouvat se různými směry, a to mě baví.“

V gastronomii už Petra nepracuje, zvolila si ale jinou druhou kariéru, a to ve finančnictví. „Dostala jsem tu příležitost od Tomáše Střelce, který se mi staral o finance. Nejdřív jsem si to půl roku jen tak ošlapkávala, a až jsem si začala být jistá, udělala jsem si všechny zkoušky a certifikace České národní banky. Aktuálně studuji na zkoušku EFA, což je prestižní evropský certifikát ve finančním poradenství, a tím bych se chtěla odlišit od ostatních poradců. Zkoušky bych měla složit na přelomu roku,“ prozrazuje žena mnoha talentů.

Plnit si nejen herecké sny

V tom, že se Petra nesoustředí jen a pouze na divadlo, spatřuje samé výhody. „Nechtěla bych být na ničem a na nikom závislá a slibuju si od toho, že v budoucnu budu mít díky tomu více svobody. Divadlo je svazující, nemůžete si vzít volno a na týden odjet, když máte představení. Neomluvíte se jen tak ze zkoušky, protože jste s kolegy parťáci a jste na sobě vzájemně závislí. Ráda bych si v budoucnu stále plnila herecké sny, ale třeba bych dokázala najít formu, jak to dělat více svobodně, a ještě se moct věnovat sama sobě nebo koníčkům,“ popisuje Petra, mezi jejíž největší záliby patří cestování.

„Nejraději to mám kdekoli u moře, to mi přináší klid. Chtěla bych se vrátit do Londýna, kde jsem dělala au-pair a leccos zažila. Jedna z mých nejlepších kamarádek žije v Los Angeles, tam bych ráda na měsíc dva. Žít půl roku na Bali je můj sen, to bych si přála,“ uzavírá Petra Staňková.

Současné role Petry Staňkové

Paní Hudsonová / Sherlock Holmes a záhada za oponou

Sára, ovce / Farma zvířat

Petra Staňková / Jak jsme se dostali až sem

Faye, velvyslancova sekretářka / Zamilovaný velvyslanec

Lenka, produkční; Servírka; Dagmar; Knihovnice; Kuchařka; Moderátorka; Učitelka / Třináctkrát za svědka

Žožo / Limonádový Joe

Meiserová / Teror

Mladá žena / Dva úplně nazí muži