Slovácké divadlo

Slovácké divadlo se rozhodlo stáhnout z repertoáru úspěšnou inscenaci V jámě lvové. Ačkoliv je zvána na divadelní festivaly a dočkala se téměř třicítky repríz, z uherskohradišťského jeviště zmizí. Proč?

Je to právě jedenáct let, kdy se ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti zrodila originální akce s názvem Buchlovské divadelní léto. Na přelomu června a července divadelníci pravidelně vyjíždějí do prostředí středověkého hradu Buchlova, aby na netradičním místě zahráli oblíbené tituly. Nejinak tomu bude i letos.

S kulatými reprízami ve Slováckém divadle se doslova roztrhl pytel. Po muzikálu Adéla ještě nevečeřela a komedii 1+2=6 oslaví jubileum i veselohra Tcháni aneb Jak neprovdat dceru. Stane se tak už tento pátek, kdy hra Carla Goldoniho v režii Igora Stránského oslaví už 40. reprízu.

Patří to k profesionální výbavě velkých a úspěšných podniků – právě ony si pravidelně zadávají průzkumy veřejného mínění, aby zjistily, jak jsou jejich zákazníci spokojeni s poskytovanými službami. Velký průzkum vznikl v uplynulých týdnech i pro Slovácké divadlo. Divadelníci se z něj dozvěděli cenné informace o divácích, jejich přáních i o nedostatcích, které by měli napravit.

V Uherském Hradišti se nebojí uvádět náročnější či nezavedené tituly a tak se světové premiéry ve Slováckém divadle dočkala komorní hra Lenky Lagronové Křídlo. Niterně drásavou zpověď osamělé ženy, uskutečněnou před dvěma relativně nejbližšími bytostmi, však nenastudoval hostující Radovan Lipus (spolužák Lagronové z DAMU, kde byli v pedagogické péči Jaroslava Vostrého) na zdejší Malé scéně, ale umístil ji na velké jeviště v hlavní budově divadla. Sugestivní úvod podpořila střídmě velkorysá scéna Davida Baziky (šikma střechy nad hlavami protagonistů), přesné svícení (Ivan Vacke) a tajemně znepokojivý hudební podkres, který má na svědomí komponista Pavel Helebrand. Recenzi Jana Kerbra uveřejnily Divadelní noviny

Muzikály, komedie, českou klasiku – to všechno stíhají herci Slováckého divadla večer co večer uvádět pro diváky. Přesto všechno chtějí divadelní návštěvníci oblíbené herce potkávat stále častěji. Díky tomuto přání vznikl nový pořad s názvem Dobrý den aneb Každý den dobrý.

Carmen zkomponovali a napsali Ondřej Brousek, Pavel Cmíral, Klára Špičková a Juraj Deák pro pražské Divadlo Na Fidlovačce. Teprve v hradišťském Slováckém divadle se ale muzikál na půdoryse Mériméeho novely a Bizetovy opery dočkal jednoznačného naplnění. Určitě také díky režii Hany Mikoláškové. Recenzi J. P. Kříže uveřejnil deník Právo

Až dosud byli diváci muzikálů ve Slováckém divadle zvyklí vnímat tanec víceméně jako sled krokových variací, které spíše vnějškově efektním způsobem vyplňují jednotlivá hudební čísla. V muzikálu Carmen se tak poprvé mohou přesvědčit o tom, že tanec je svébytný vyjadřovací prostředek, který dokáže i sám o sobě vyprávět příběh. O podobě a smyslu tance, s jakou je interpretován mimo jiné v Carmen, jsme si vyprávěli s bývalým členem bratislavského Tanečního divadla Bralen, současným pedagogem na JAMU, uměleckým šéfem a choreografem brněnského Tanečního divadla Maximvs, Davidem Strnadem.

„Ten punč platím já!“ Jedna z nejslavnějších divadelních hlášek se v těchto dnech pravidelně ozývá na jevišti Slováckého divadla. Důvod je prostý. Režisér Igor Stránský začal s herci divadla připravovat slavné a očekávané Naše furianty Ladislava Stroupežnického.