Slovácké divadlo

V pátek 24. června bude ve Slováckém divadle naposledy uvedena komedie Blbec k večeři. Její režisér Robert Bellan, který je podepsán rovněž pod Rychlými šípy, měl šťastnou ruku jak při samotném výběru titulu, tak při hereckém obsazení. Blbec k večeři dosáhl více jak padesáti repríz, představitel hlavní role Martin Vrtáček získal cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Jaké bude loučení? „Bude mi smutno,” říká oblíbený herec, který momentálně pracuje na další hlavní roli, tentokrát s ruskou režisérkou Oxanou Meleshkinou – Smilkovou.

Na poslední červnový pátek připravilo Slovácké divadlo derniéru komedie Blbec k večeři, jež patřila k největším diváckým tahákům posledních let. Po více jak padesáti reprízách musí ale ustoupit dalším hitům uherskohradišťského divadla.

Už více jak měsíc připravuje vyhlášená ruská režisérka Oxana Meleshkina – Smilková s uherskohradišťskými herci inscenaci Maškaráda. Výsledky její práce pravidelně patří k tomu nejlepšímu, co na divadelních prknech v České republice vzniká. Důkazem je například Racek, který Slováckému divadlu přinesl účast na divadelních festivalech i mnohé nominace. Na veřejnost ale prosákly informace o mimořádně náročném zkoušení se svéráznou režisérkou. Herci jsou několik týdnů vystaveni tvrdé práci a často se stává, že dochází ke konfliktům. Před týdnem jsem zveřejnili jako důkaz část deníku jednoho z herců. Dnes přinášíme výmluvné pokračování.

Jednadvacátého června začíná v Hradci Králové jedenáctý ročník české divadelní přehlídky - Festival evropských regionů. Barvy Zlínského kraje bude jako jediné hájit Slovácké divadlo. Herci z Uherského Hradiště do Čech přivezou dnes už slavnou Pitínského inscenaci Liška Bystrouška.

O vyhlášené ruské režisérce Oxaně Meleshkině – Smilkové, jež momentálně ve Slováckém divadle připravuje doposud neuvedenou verzi Lermontovovy Maškarády, se často mluví jako o postrachu českých divadelníků. Jaká je skutečnost? Jak se na práci s režisérkou Smilkovou dívají samotní protagonisté zkoušení?

Zájem o uherskohradišťské Slovácké divadlo v poslední době neprojevují jenom jeho věrní diváci a divadelní odborníci, ale v hledišti je možné spatřit celou řadu tváří z televizní obrazovky a filmového plátna.

Recenze na Maryšu, Hospodářské noviny 9. června, autor Saša Hrbotický Maryša bratří Mrštíků si i po sto jedenácti letech od prvního uvedení drží prestižní pozici nejživotnějšího díla české dramatiky. Tragédie dívky z moravské vesnice donucené ke sňatku a dohnané okolnostmi k zavraždění manžela je známější než kterákoliv jiná domácí hra, fragmenty z ní bývají dokonce často parodovány. Přesto si žije dál svým sveřepým životem. V čem spočívá tajemství její nadčasovosti? V nosném konfliktu peněz a lásky, morálky a osobního vzdoru, ve skvěle zachycených charakterech, v pregnantním a libozvučném jazyce východomoravského nářečí, avšak především ve vzrušující možnosti relativistického zkoumání motivace činů každé z postav.

Vyhlášení moskevská režisérka Oxana Melshkina - Smilková je proslulá svým tvrdým režijním přístupem. Každodenní několikahodinová náročná práce, nekonečné opakování scén, pohybově i emočně náročná cvičení – to všechno musejí herci absolvovat během několika týdnů. Na konci práce však bývají ovace, pozvání na divadelní festivaly a ceny.

Recenze k inscenaci Maryša od J. P. Kříže, Právo 7. června 2005 Na Maryšu bratří Aloise a Viléma Mrštíků se režisér a principál hradišťského Slováckého divadla Igor Stránský chystal dlouho. Ví se, že režijní poznámky kupil do textu jednoho z nejlepších českých dramat již v březnu při jízdách lanovkou do třítisícové nadmořské výšky ve francouzském lyžařském Bonnevalu.

Režie Igora Stránského patří k divácky nejoblíbenějším. Stačí připomenout například hudební komedii Na tý louce zelený s téměř padesáti reprízami, inscenace Cyrana de Bergerac se stala druhou nejlepší hrou loňského roku a představitel hlavní role Martin Vrtáček získal jak cenu diváků, tak i cenu divadelní kritiky. Zatím poslední Stránského režií je Maryša bratří Mrštíků.