Slovácké divadlo

Slovácké divadlo je už tucet let scénou dvousouborovou. Ministerstvo kultury to ještě nezaregistrovalo. Jak by mohlo, když posledním kulturtrégrem v něm byl jistý Majlant Užde. V Hradišti ale vědí: Úspěšnější než Sokolovna je Divadlo parodyje. Má za sebou už dvaatřicet kousků v pracovním režimu premiéra/derniéra. Názorovou jednotu vyjadřuje originální of-of slovácký –ismus (voda už dávno vzala všechny ostatní): radikální naivismus – jediný možný pohled na svět i na život samotný.

Jeden z pohledů na Slovácké divadlo od J. P. Kříže.

„Ve Slováckém divadle je přátelská atmosféra a když můžeme, děláme si radost,“ ozývá se často od uherskohradišťských herců. Důkazem, že si ve spěchu a mezi jednotlivými představeními umějí udělat čas, byl speciální večírek z minulé středy. Mikuláš na něm rozdával „mokrá potěšení“.

Slovácké divadlo se rozhodlo začít udělovat svému publiku mimořádné dárky. Ten první přichází na řadu právě teď. Diváci se mohou těšit na záznam nejúspěšnější hry letošního roku Harold a Maude s Květou Fialovou v hlavní roli. Největším překvapením je, že to bude zdarma.

Rád dráždím pražské písničkálové produkce, většinou s playbackovou výpomocí ve sborech, inscenací Cikáni jdou do nebe Radka Balaše v Divadle Bez zábradlí. U Vltavy bychom stejně kvalitní muzikály spočítali na prstech jedné ruky. Když pominu nedostižné brněnské Městské divadlo, myslel jsem si, že Cikány Jevgenije Dogy a Emila Lotjanu lépe než u Heřmánkových nastudovat už možné není. Rád hlásím omyl.

Recenzi J. P. Kříže zveřejnil 19. 11. deník Právo.

Bavila diváky přes dva roky, dokázala více jak padesátkrát vyprodat hlediště Slováckého divadla, posbírala několik cen – i tak budou divadelníci vzpomínat na muzikál Adéla ještě nevečeřela. Nyní z uherskohradišťského jeviště odchází. Kromě silvestrovského, beznadějně vyprodaného představení, ji čeká poslední večeře. Tento pátek v 19.00 hodin.

Pohádková komedie Dalskabáty hříšná ves, horor 39 stupňů, komedie miláčka publika Roberta Bellana Hráči – to jsou jen některé tituly, které divadelníci slovácké scény nabízejí v předplatném na rok 2011. Slíbili jsme, že budeme hlídat, jestli celkový počet předplatitelů zdolá magických osm tisíc. Jak to tedy vypadá měsíc před uzávěrkou?

Divadelní prkna v Uherském Hradišti nejsou jediným povrchem, po kterém se při práci prochází herci Slováckého divadla. Spěchají i po chodbách kamenické nemocnice ze seriálu Ordinace v růžové zahradě nebo přešlapují v balonovém koši jako televizní vzduchoplavec Kráčmera. Kdo už teď sleduje nebo bude v příštím roce pozorně sledovat vysílání českých televizních stanic, téměř jistě některou známou hradišťskou tvář objeví. A možná i více.

Text Jany Fuksové uveřejnil týdeník Sedmička 25. listopadu 2010.

Slovácké divadlo připravilo na další sezonu šest nových her. Týdeník Sedmička se zeptal přímo herců, v které z nich by chtěli hrát. Konverzační komedie, horor nebo drama plné vášní? I když si role nemůžou vybrat, netají se tím, že některé tituly jsou jim bližší.

Text Pavla Portla uveřejnila Sedmička v listopadu 2010.

Paní režisérka Zoja Mikotová je tichá jemná žena. Jemné a plné empatie bývají i její režie. Zabývá se pantomimou a pohybovým divadlem a nepřehlédnutelná bývá i výtvarná složka jejích inscenací. Je již léta pedagogem pohybových hereckých disciplín na brněnské JAMU, kde založila i obor Výchovná dramatika Neslyšících (VDN). Dlouhodobě se také věnuje divadlu pro děti a mládež. V den druhého svátku vánočního bude mít v našem divadle premiéru její zpracování pohádky Carla Collodiho Pinocchio…

Žije naplno jak svoje role jevištní, tak i životní. Není žádným nováčkem, ale jistotou, se kterou se počítá - ať už v divadle, mezi přáteli, či doma. Jako každý, i ona je někdy unavená nebo ji něco trápí. Přesto však vždy připravená být milá na druhé, rozdávat humor a dobrou náladu a sama sebe brát s nadhledem a ironií. „Moňas“ se zajímá kromě divadla i o mnoho jiného souvisícího se životem. Čili s ní můžete mluvit vlastně o čemkoliv a bude to fajn.

Část rozhovoru byla uveřejněna v listopadovém Měsíčním letáku SD.